V první části článku jsme si uvedli příčiny přehřívání interiérů budov v letním období a požadavky na maximální teploty vnitřního vzduchu v místnosti. V tomto pokračování bychom se rádi soustředili na možnosti ochrany před nadměrnou tepelnou zátěží.

Jakým způsobem se tedy nadměrné tepelné zátěži v letním období bránit? Možností máme hned několik.
Množství tepelných zisků pronikající do interiéru lze ovlivnit především dvěma hlavními způsoby a to aktivními a pasivními prvky protisluneční ochrany. Pasivní prvky jsou takové, které jsou pevně spojeny s konstrukcí objektu a neumožňují nám regulovat svou účinnost (markýzy, boční žebra, balkóny, lodžie, zasklení atd.). Aktivní prvky nám poskytují možnost zvolit si míru své účinnosti a tím plynule posouvat hranici mezi potřebou denního osvětlení a nadměrnou tepelnou zátěží (žaluzie, rolety).

Orientace místnosti ke světovým stranám

Velkou roli v množství tepelných zisků a v letních měsících hraje orientace místnosti ke světovým stranám. Z tohoto hlediska je vhodné vyvarovat se (pokud to jen trochu jde) umisťování velkých prosklených ploch na osluněné fasády. Nejvýhodnější je tyto plochy směrovat na neslunečnou stranu, tedy na sever, severovýchod či severozápad. Rovněž umísťování střešních oken se nedoporučuje jižním směrem. Rozdíl mezi nejvyšší teplotou vzduchu v místnostech s jižní a severní orientací může být až 10°C, mezi jižní a východní či západní orientací tento rozdíl činí přibližně 3°C. Orientace okenních otvorů ke světovým stranám navíc nemá žádný vliv na úroveň denního osvětlení v místnosti ve smyslu ČSN 73 0580.

Speciální druhy skel

Další možností regulace přístupu slunečního záření do interiéru je použití speciálního druhu zasklení. Množství prostupující tepelné energie ze slunečního záření je vyjádřeno hodnotou solárního faktoru. Hodnoty solárního faktoru se dle typu skel pohybují v rozmezí od cca 25% pro speciální skla až po 80% pro čiré dvojsklo. Jeho nízké hodnoty u speciálních skel jsou způsobeny buď jejich probarvením ve hmotě nebo nanesením tenké vrstvičky oxidů kovů na povrch skla. Použitím takovéhoto zasklení je možné dosáhnout snížení maximální teploty v interiéru pro jižně orientované místnosti až o 5°C

Snižování hodnot solárního faktoru jde však ruku v ruce se snižováním světelné propustnosti skel. Jejich použitím se proto úroveň denního osvětlení může snížit o 30 až 40%. Proto je důležité s návrhem takovýchto skel provádět zároveň kontrolu světelného stavu vnitřního prostředí. Další neblahý vliv může mít také jejich zabarvení a tím způsobené zkreslení barev. To může být problém zejména ve školských zařízeních, nemocnicích či obchodech, kde je požadováno nezkreslené podání barevného obrazu.

Sluneční clony

Pro různě orientované místnosti jsou vhodné různé prostředky pro snížení tepelných zisků. Pro místnosti orientované na jih jsou účinné horizontální stínící prvky, zatímco účinnost těchto prvků při východní či západní orientaci okenního otvoru je mnohem nižší.

Sluneční clony lze rozdělit na vnitřní, vnější a vložené mezi zasklení okenního otvoru. Dále je lze dělit na pevné a pohyblivé.

Mezi nejužívanější vnější pohyblivé clony se řadí venkovní žaluzie či rolety. Tyto prvky patří mezi jedny z nejúčinnějších. Při použití těchto stínících prostředků je možné teplotu v interiéru snížit až o cca 12°C při uvažované orientaci okenního otvoru na jih a o cca 4°C při orientaci na sever. Zabraňují totiž proniknutí slunečního záření přes zasklení do interiéru a tím mj. i vzniku skleníkového efektu popsaného výše.
Jejich nevýhoda spočívá především v tom, že musí být navrženy na venkovní podmínky (srážky, vítr,), což vede i k vyšší pořizovací ceně. Další nevýhodou může být i větší náročnost na jejich údržbu. Dále je často vlivem montáže předokenního kastlíku těchto žaluzií či rolet lokálně zeslabena tepelná izolace v nadpraží oken, což může mít neblahé důsledky v zimních měsících a to v projevech nízké povrchové teploty na vnitřní straně okenního nadpraží, což vede k výskytu kondenzace a následnému vzniku plísní. Tato možnost by měla být v případě použití venkovních žaluzií prověřena tepelně technickým výpočtem.

Žaluzie či rolety umístěné na vnitřní straně zasklení jsou méně účinné než venkovní, ale i tak lze jejich použitím snížit teplotu vnitřního vzduchu v místnosti až o 5°C při uvažované orientaci okenního otvoru na jih a o 1°C při uvažované orientaci na sever. Výhodou je snadná instalace, nižší pořizovací náklady a bezproblémová dodatečná montáž. Nevýhodou je nižší efektivita z hlediska snižování tepelných zisků a to především z toho důvodu, že sluneční záření se v plné míře dostane přes zasklení do interiéru a teprve pak k protisluneční cloně.

Z hlediska denního osvětlení jsou pohyblivé clony velmi vhodné, neboť při zhoršených světelných podmínkách umožňují regulovat účinek clonění.

Mezi pevné vnější clony řadíme různé markýzy, slunolamy, ale stejnou funkci nám splní například také balkónová deska. Pro místnosti orientované na jih jsou nejúčinnější clony horizontální. Při dostatečném vyložení horizontální clony je možné snížit vnitřní teplotu interiéru o 10 až 14°C.
Bohužel je však pro tyto prvky charakteristická trvalá redukce denního osvětlení místností, která je nejnevhodnější při zatažené obloze. Při užití neprůhledných horizontálních clon nad okenními otvory může dojít v závislosti na vyložení clony ke zhoršení denního osvětlení v interiéru třeba až o 60%. Částečně lze toto snížit vytvořením slunolamů z jednotlivých lamel vhodně natočených vůči slunci, které budou mít určitou propustnost světla. Další nevýhodou pevných plných clon je, že brání zahřátému vzduchu v proudění po fasádě. Tuto nevýhodu lze opět odstranit použitím lamelových či roštových clon.

Vhodné užívání budovy

Teplotu vnitřního vzduchu v místnosti mohou ovlivnit uživatelé i svých chováním, zejména správným používáním aktivních prvků protisluneční ochrany (žaluzie, rolet) a dodržováním základních zásad větrání místnosti. Doporučuje se větrat co nejvíce v momentě, kdy je venkovní teplota nižší než teplota v místnosti tedy především přes noc a brzy po ránu. Naopak ve chvílích, kdy je teplota exteriéru vyšší než teplota v interiéru, měla by okna zůstat zavřená. Větrání otevřenými okny je také účinnější v případě bytů s místnostmi orientovanými na protilehlé strany.

Závěrem lze tedy říci, že jako nejvhodnější se z hlediska tepelné i světelné techniky jeví navrhování pohyblivých venkovních protislunečních clon, jejichž účinnost lze snadno regulovat v závislosti na podmínkách v interiéru i exteriéru a vytvářet tak pohodu vnitřního prostředí dle individuálních požadavků uživatelů těchto prostor.

Zdroje:

[1] ČSN 730540 Tepelná ochrana budov

[2] ČSN 73 0580 Denní osvětlení budov

[3] Weiglová, Kaňka: Stavební fyzika 10, Denní osvětlení a oslunění budov, ČVUT Praha 1999

[4] www.metalplastcz.cz

[5] www.glaverbel.cz

[6] www.velux.cz